Červenec 2013

Zakázané ovoce chutná nejlépe...

15. července 2013 v 19:34 | Zuzka |  Téma týdne
Vzpomínám si na ten den, kdy ředitel naší školy vstoupil do třídy a oznámil nám, že na naši další hodinu přijde nový učitel, který právě dostudoval vysokou školu, a bude dlouhodobě suplovat za našeho učitele informatiky. Všechny holky ze třídy byli natěšené, konečně měl přijít nějaký mladý učitel. Já tomu zvláštní pozornost nevěnovala, ještě aby jo, měla jsem přeci Petra, se kterým jsem chodila už téměř rok. A byla jsem spokojená.
Nový učitel se jmenoval Honza, byl opravdu hezký, sympatický, měl krásný úsměv... Pálily po něm všechny holky ze třídy. Hlavně jedna, Karolína. Nikdy jsem ji neměla moc ráda. Když jsem ji občas sledovala, jak se snaží upoutat jeho pozornost, tiše jsem se smála. Tak zoufale se snažila.
Ráda jsem si s ním povídala, možná s ním i trochu flirtovala. A opravdu jsem si vychutnávala, když nás při tom Karolína viděla. Ta závist byla cítit na metry, možná kilometry daleko.
Petra jsem milovala, sice už ne tolik, jako když jsme spolu začali chodit, ale ano. Občas jsem si ovšem vzpomněla i na našeho okouzlujícího učitele. Myšlenky přeci nikomu neublíží, říkala jsem si. A stejně s ním nemůžu nikdy nic mít, protože nejen, že je to učitel, ale také je už rok ženatý. To nesmím, zakázáno.
Zakázané ovoce ovšem chutná nejlépe... Jednou jsem za ním po vyučování šla, protože jsem potřebovala pomoct s referátem na jeho hodinu. Samozřejmě mi s tím poradil, ale tím náš rozhovor ani z daleka neskončil. Povídali jsme si dál o dalších věcech, které se už ani netýkaly školy. Opravdu jsme si rozuměli a pořád jsme měli co říkat a tak čas utíkal rychle. Už ani netuším, o čem jsme si tenkrát povídali, ale pamatuji si, jak jsme se oba začali smát. Potom se na mě kouknul těma svýma krásnýma modrýma očima, naklonil se ke mně a políbil mě...
Možná by bylo lepší, kdyby se po polibku odtáhl, omluvil se a už se to nikdy více neopakovalo. To se ovšem nestalo a my se tajně scházeli po dobu asi dvou týdnů.
Nevěděla jsem nic. Nevěděla jsem, jestli miluji jeho, nebo Petra, jestli je to jen chvilkové poblouznění, nebo jestli už nechci být s nikým jiným, jestli mě lákalo to, že je to něco "zakázaného", nebo jestli to dělám jenom proto, abych měla nad Karolínou na vrch.
Rozhodla jsem se, že to nechám chvilku jen tak plynout, ale věděla jsem, že se musím rozhodnou a to co nejdříve. Dříve, než jsem to však stihla udělat, zavolala mi jeho manželka. Nevím, odkud se to dozvěděla, ale na tom stejně nezáleží. Do telefonu mi křičela, brečela, obviňovala mě... Byla opravdu zoufalá.

Nikdo nezůstal nezraněný, ani Petr, ani Honza, ani jeho žena a ani já. Kéž bych nikdy nezakusila toto zakázané ovoce. Že je zakázáno, má svůj důvod...



-není podle skutečné události-