Každý jsme originál...

28. března 2012 v 16:29 | Zuzka |  Téma týdne
Na světě je zhruba 7 miliard lidí a přesto jsme každý jiný. Když jsme byla malá, připadalo mi, že jsem stejná jako ostatní. Zdálo se mi, že je spoustu lidí, kteří mají dlouhé hnědé vlasy, zelené oči a vypadají jako já. Netuším, proč jsem si to myslela, když jsem nikdy neviděla nikoho, kdo by byl opravdu stejný jako já. Nikdo takový není a ani nikdy nebyl. Jsem originál. Každý jsme originál.
Všichni jsme rozdílní i v tom, jak přemýšlíme. Těžko bude někdo přemýšlet úplně stejně jako někdo jiný. Když už jsem u toho přemýšlení, vzpomínám si, jakou jsem měla bujnou fantazii, když jsem byla menší. Například jsem si představovala lidi bez vlasů :D. Šla jsem po ulici, každého jsem si důkladně prohlédla a zkoušela jsem si ho představovat bez vlasů. Pochybuju, že to dělá/dělal ještě někdo jiný :D.
Jaká jsem?
Přibližně tak do 4. třídy jsem byla taková, jakou mě chtěli mít rodiče. Řekla bych, že jsem na všechny působila jako pečlivá, docela tichá a vzorná dívka. Možná taky trochu jako šprtka, ale to jsem nebyla. Ono se toho na prvním stupni ani moc šprtat nedá :D;).
Někdy tak na rozhraní 4. a 5. třídy mě začlo štvát, jak ve mně všichni vidí jen tu uťápnutou holku. Chtěla jsem se změnit. Ono se to lehce říká, ale ze dne na den se nezměníš. Těšila jsem se, až odejdu na gympl a budu moct začít znovu od nuly. Jakmile jsem tam také přešla, začla jsem být konečně sama sebou. Že jsem se změnila říkají všechny moje kámošky ze základky, s kterými jsem přešla na stejnou školu. Konečně jsem to byla já. Ne ta holka, kterou ze mě chtěli mít rodiče, ale já.
Jinak "jaká jsem" jsem vám už psala tady. Ještě bych možná něco doplnila:
• Přijde mi, že má každý na něco talent. V mém případě se žádný talent neprojevil. Neumím ani krásně kreslit, ani úžasně tancovat, ani, ani, ani... Pořád čekám na den, kdy přijdu na něco, v čem jsem vážně dobrá. Pořád nic :/ :D.
• Zajímalo by mě čím jednou budu. Asi dopadnu jako ta žena z Perfect days, když ve svých čtyřiceti letech říkala: Ještě nevím, čím chci být až budu velká.
A ještě něco na závěr:
Dříve, než mě budeš pomlouvat a soudit můj život, obuj si moje boty, projdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť mé slzy, zažij mou bolest, projdi kroky,které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já.Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit mé chování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | Web | 28. března 2012 v 16:31 | Reagovat

Omlouvám se, omylem jsem tenhle článek smazala, protože se mi dal bůhví proč do rozepsaných :/ -> Takže se smazali vaše komentáře :/

2 Bibi Bibi | Web | 28. března 2012 v 16:32 | Reagovat

pěkný :)

PS:Mohl/a by jsi mi tady prosím hlásnout?? - http://www.periodanenitabu.cz/#/zapojse/galerie/2271 - Díky moc, klidně oplatím :)

3 only kess only kess | E-mail | Web | 28. března 2012 v 22:02 | Reagovat

Nečetla jsem  celý članek,ale máš pravdu  v tom,každý jsme originál,a každý jsme jiný,ale něco mame společné hloupost.

4 MichaelDog MichaelDog | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 18:42 | Reagovat

canadian pharmacy viagra brand
<a href=http://lunarciel.com/>canadian pharmacies</a>
overseas pharmacy forum
<a href="http://visitwaushara.com/">best canadian pharmacies</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama